Psycholog malých zvířat a koní

DIAGNÓZY PROBLÉMŮ CHOVÁNÍ U PSŮ

- agrese / konfliktní, teritoriální, mezi psy, vyvolaná strachem, predatorní, mezi psy v jedné domácnosti, agrese ze hry /.

- separační anxieta

- kompulzivní poruchy

- nadměrná submisivita

- nadměrná vzrušivost, hyperkineze

DIAGNÓZY PORUCH CHOVÁNÍ U PSŮ

 - značkování

- močení a kalení v domácnosti

- koprofágie

- ničení nábytku, oblečení a obuvy majitele

- nadměrná vokalizace

- nedostatečná výchova a nedostatečný výcvik

- podmíněné nežádoucí chování

DIAGNÓZY PORUCH CHOVÁNÍ U KOČEK

-  nežádoucí eliminace a značkování

- agrese vůči lidem

- nadměrná vokalizace

- okusování rostlin v bytě

- škrábání a ničení nábytku

- nadměrná aktivita

DIAGNÓZY PORUCH CHOVÁNÍ U KONÍ

- stereotypní chování / chůze v boxu, klkání, tkalcování /

- agresivní chování

- automutilace

- nedostatečná výchova a výcvik

- podmíněné nežádoucí chování

- odmítání hříbat

DIAGNÓZY PORUCH CHOVÁNÍ U PAPOUŠKŮ

- agresivní chování, klování spojené s různými formami agrese / agrese ze strachu, teritoriální agrese, agrese spojená s partnerstvím /

- nadměrná vokalizace

Agresivní ? nebo nevychovaný ?

Lidské tragédie po napadení člověka psem mívají v poslední době jednoznačný dopad: utratit psa. Tam, kde je ještě jakási šance na nápravu, nabízejí někteří veterináři a odborníci majitelům poslední možnost – převýchovu.
Existuje množství specializovaných psích škol, které se zabývají výchovou psů v různých aspektech. Některé z nich se zaměřují i na psy s problémovým chováním: na psy agresivní k majiteli, ke členům jeho rodiny, k lidem všeobecně nebo k cizím psům, ale také na psy příliš bázlivé a na problémy, které to jim i chovatelům přináší.
Kurzy s tímto zaměřením nemají problém s naplněním žactvem. Jsou tu ale psi, které jejich majitelé zapomněli vychovávat a pak zjistili, že život rodiny neřídí oni, notoričtí rváči, které nelze pustit z vodítka, psi, kteří opakovaně trvají na venčení ve tři ráno i nevychovanci, se kterými nelze beze studu vyjít na ulici. Početnou skupinou ve třídě jsou psi z útulků. Je zajímavé, že k nápravě těchto psů dochází nejrychleji, pokud nový pán sám dodržuje výchovná pravidla.


Když už se stala chyba musí následovat oprava / čím dříve tím lépe/
Někteří majitelé byli při výchově svého psa příliš demokratičtí, jiní naopak podlehli nevhodným radám některých "cvičitelů" a zvíře vychovávali zbytečným násilím, neúměrnými tresty a hrubým chováním – snad proto, aby psa zlomili a získali si jeho respekt.
Mnohdy jsou příčiny problémového chování banální a náprava pod odborným vedením trvá pár týdnů. Počet návštěv v psí škole je úměrný stáří psa, charakteru problému i dalším okolnostem. Majitelé se psem docházejí buď na individuální hodiny nebo konzultace, nebo ponechají psa na internátě.
Majitel psa, který přivede svůj problém do podobné školy, dostane spoustu odborných rad a doporučení. Ta se musí bezpodmínečně dodržovat v rámci celé rodiny. Většina dobrých psích škol poskytuje svým klientům i okamžité výchovné rady po telefonu, je-li jich třeba.

Kdy začít? ihned

Vždy, když začne mít chovatel pocit, že je něco v nepořádku. Nevyčkávat, až bude pes starší, až vyrostou děti, až se přestěhujeme… V případě pochybností se lze objednat k nezávazné a bezplatné konzultaci u odborníků v nejbližší psí škole. Problémy je vždy vhodnější řešit, dokud nepřerostou přes hlavu – a v případě psů to platí dvojnásob. Odkládat rozhodnutí, zda a kdy problémové chování psa řešit, se nemusí vyplatit. Jednoho dne může být totiž pozdě.
Co vlastně brání majiteli psa, aby si včas vyžádal posouzení nebo pomoc odborníka na psí chování? Ostychem nebo falešnými zábranami trpět nikdo nemusí, protože v kurzu se setkávají lidé se stejnými problémy. Finanční stránka věci je poměrně únosná, ceny za lekci se pohybují zhruba od 200 do 400 korun. Budete-li předběžně počítat s patnácti lekcemi, zaplatíte za svého (jako) nového, milého a bezproblémového psa tři až šest tisíc. A čas? Lekce trvají půlhodinku nebo hodinu, absolvovat je budete jednou nebo dvakrát týdně. Některé kurzy se pořádají o prázdninách nebo o víkendech, jiné jsou internátní formou.

Denní, nebo dálkové studium? vše hraje pro dálkové studium

To vždy posoudí odborník na psí chování. Pokud je pes ubytován přímo ve škole, výchova může probíhat každodenně a jsou také eliminovány špatné výchovné postupy praktikované v mateřské rodině a k nápravě může dojít podstatně rychleji. Podle velikosti psa, jeho dosavadního ustájení a také případného stupně rizika, které může představovat pro ostatní, může pes bydlet buď v kotci, nebo v rodině. Rodiny vychovatele bývají vždy rozšířeny o jednoho či spíše o více psů, a vychovávaný pes se na určitou dobu stává členem této cizí smečky, musí se přizpůsobit a podřídit stávající hierarchii.

Individuální učební plán při internátním ustájení - je to nejlepší způsob jak vašeho miláčka co nejrychleji převychovat.

V individuální části výuky se instruktor psovi plně věnuje a vytváří mu výchovný program na míru. K některým aktivitám přibírá také další psy, buď své, nebo ostatní frekventanty kurzu. Ve skutečně skupinové části výuky se posilují nejen vazby mezi psy navzájem, ale problémový pes se tu naučí tolerovat ostatní psy a lidi a poslouchat povely pána i ve chvíli, kdy je ostatními rozptylován.

Pokud je tedy naděje na převýchovu problémového psa, dejte mu ještě šanci a něco pro něj udělejte. A naděje přeci umírá poslední… Jestli bude možné problém řešit, zlepší se život celé rodiny i nejbližšího okolí – včetně psa, který je její součástí. P.Z 3/07

VÝŠE CENY ZA DENNÍ USTÁJENÍ ZVÍŘETE JE ORIENTAČNÍ, VŽDY ZÁLEŽÍ NA DRUHU PSYCHICKÉHO PROBLÉMU DANÉHO ZVÍŘETE, MOŽNOSTI ÚSPĚŠNOSTI TERAPIE ZVÍŘETE, A SPOLUPRÁCE UMÍSTĚNÉHO ZVÍŘETE

BEHAVIORÁLNÍ PRAXE

BEHAVIORÁLNÍ MEDICÍNA – SE ZABÝVÁ ŘEŠENÍM PORUCH CHOVÁNÍ U ZVÍŘAT
Behaviorální medicína se zabývá poruchami chování zvířat. Hlavní příčinou nespokojenosti majitelů se svými zvířaty, nebo dokonce jejich odložení do útulků je problematické chování.

Mezi takové patří [podle CAMPBELLA]:

Vyskakování psa na lidi (37 %)
Štěkání (33 %)
Žebrání o potravu (33 %)
Skákání na nábytek (25 %)
Hrabání (23 %)
Žvýkání předmětu psem (23 %)
Strach z hluku (20 %)
Nadměrné chránění území (18 %)
Nadměrné chránění člena rodiny (16 %)
Útěky (16 %)

Agrese vůči majitelům se dá procentuelně vyjádřit takto:
40 % psů vrčelo na své majitele
20 % psů vrčelo nebo chňapalo po majiteli kvůli oblíbenému předmětu
15 % psů chňapalo nebo pokousalo svého majitele

V oblasti poruch chování nabízíme:
Diagnostika a nápravová, léčebná a terapeutická opatření vedená specialistou na převýchovu psů
Opatření ve spolupráci s profesionálním cvičitelem
Poradenská činnost při výběru zvířete
Kurzy psí školy pro štěňata a mladé psy
Psí škola pro výchovu a výcvik rodinného psa

PROVEDEME PROFESIONÁLNÍ PŘEVÝCHOVU PSÍHO JEDINCE - NUTNOST ZAPOJENÍ MAJITELE DO NÁPRAVOVÉHO PROGRAMU.

Agrese psa zaměřená proti majiteli a jeho rodině
Agresivní chování vůči majiteli, případně jinému členovi sociální skupiny psa, je spolu se strachy (z osamění, z hlasitých zvuků apod.) nejčastějším problémem, s nímž přicházejí klienti do ordinace, nebo dosud spíše za cvičitelem. V literatuře, zvláště starší, se takovéto narušené chování psa označuje jako dominantní agresivita.

Příčiny agresivního chování
Agresivní chování patří k normálnímu repertoáru chování každého psa. Slouží k časoprostorovému oddálení nebezpečí nebo nátlaku, které mohou vzejít od příslušníků vlastního nebo cizího druhu. V tomto smyslu je nejčastější motivací k agresivnímu chování psa stav strachu nebo nejistoty. Hladinu iritability pro agresivní chování významně snižuje stres nebo frustrace.

Agresivní chování slouží také k posilování tzv. biologické kondice, zvláště v konfliktech o nejrůznější výsady, přičemž jednou z nejdůležitějších výsad je vlastní tělesná nedotknutelnost. Agresivní chování je reakcí individua na momentální okolní situaci. I agresivně reagující pes je schopen komunikace: přijímá signály protivníka a reaguje na ně např. zastavením nebo zmírněním ofenzivně agresivního chování, jakmile protivník vykáže jasně aktivní nebo pasivní podřízenost nebo konflikt ukončí jinak, např. útěkem nebo deeskalačními gesty.

Sociální vztahy
Sociální postavení není vlastnost vrozená nebo získaná sama od sebe. Odpovídající postavení může jedinec mít nebo rozvíjet jen ve vztahu k jinému individuu. Totéž platí pro dominanci. Paušální označení určitého psa za dominantního je nesmysl. Dominance je vlastnost, která se rozvíjí v důsledku opakovaných interakcí v dyádě (skupině dvou jedinců). Tím získávají oba členové dyády nakonec znalost o silách a slabinách toho druhého. Odhadnou relativní pozici druhého v určitých situacích a tím se vytváří asymetrický vztah: jeden z dvojice je výše postavený než druhý. Agresivní způsoby chování jsou zpočátku určeny k vyzkoušení vlastní síly. Jde většinou o gesta hrozby; málokdy dochází hned k ofenzivní reakci.

Permanentní nebo pravidelné agresivní chování není příznakem vysoce postaveného psa. Jedná se např. o velmi nejisté zvíře, kterému byla v jeho sociální skupině přidělena vysoká pozice (např. když ostatní členové skupiny permanentně přijímají nadřazená gesta takového zvířete).

Biologické zákonitosti
Sociálně expanzivní jsou všichni psi, protože tato vlastnost je jim dána geneticky. Každé zvíře se snaží o zvýšení své biologické kondice a používá k tomu odpovídající prostředky. Biologická kondice je míra, kterou budou zastoupeny geny individua v genové výbavě příští generace. Zjednodušeně se dá říci, že jedinci jde o to, aby umístil do této výbavy co nejvíce svých genů, a že všechny způsoby chování, které zvíře vykazuje, jsou podřízeny tomuto účelu. Jedinci vysoce postavení mají přitom více práv než níže postavení – to vysvětluje podstatu snahy o sociálně vyšší postavení.

V literatuře se nyní diskutuje nahrazení pojmu „dominance“ pojmem „bránění výsady, práva“. Tento pohled lépe vyjadřuje, že chování psa má vždy motiv a příčinu. Dají se tak lépe vysvětlit variace v „dominantním chování“ psa: např. pes si bez problémů nechá vzít potravu od všech členů rodiny a babička může kdykoli sedět vedle něj v křesle – ale paničce to nedovolí. Vysoce postavená zvířata se – podle kontextu – vyznačují určitými atributy. Ovšem sociální skupiny jsou zpravidla velmi různorodé, proto se tyto atributy nesmějí nikdy izolovat a jednoduše vztáhnout k paušálnímu určení hodnostního uspořádání skupiny. Výše postavený jedinec se může jednoho nebo více těchto atributů vzdát. To jeho postavení nijak nesníží. Suverén zůstane suverénem.

Atributy vysoce postaveného jedince
Výše postavení členové smečky většinou přijímají potravu jako první. Jedí, jak dlouho chtějí a kolik chtějí, a určují množství a dobu jídla pro níže postavené. Potravu jako demonstraci své pozice často roznášejí kolem.
Výše postavený vstupuje na místa sociálních partnerů a zabírá je pro sebe.
Výše postavený jako první kontroluje nově příchozí (známé i cizince).
Výše postavený je těmito příchozími jako první zdraven.
Výše postavený začíná sociální kontakt (tělesná nebo verbální komunikace, hra) a ukončuje jej.
Výše postavený má právo na nejlepší (většinou vyvýšená) místa.
Výše postavený nevěnuje níže postavenému téměř žádnou pozornost.
Agrese v sociálním kontextu
Často zůstává konflikt majitelem nepozorován, dokud pes náhle nepřejde na vyšší stupeň agresivní komunikace – vrčí nebo kouše. Výrazné vnucování, vynucování pozornosti nebo nátlak postavením těla a výrazem tváře zaznamená jen malá část majitelů. A i když to zpozorují, většinou nic neudělají. Situace, ve kterých pak psi reagují agresivně, jsou ty, kdy je třeba (očima psa) bránit výsady. Klasický je spor o misku s krmivem, pohovku nebo sociálního partnera. Od prvního konfliktu dochází k efektu učení, jímž se problém zesiluje: pes kouše hned, aniž by vrčel; pes napadá, když člověk vstoupí do místnosti a nečeká, až se přiblíží k misce s krmením.

Období nejčastějších konfliktů
První období, kdy se pes snaží „zkusmo“ prosadit ve své smečce, je věk kolem 3 – 6 měsíců. V tomto věku obvykle majitel zaznamená zavrčení u misky s krmením, někdy i výraznou agresivní reakci při snaze nasadit psovi obojek, odstranit mu klíště nebo jej přidržet na vyšetřovacím stole při očkování. Většinou však tyto projevy přejde s úsměvem, a ani štěně není ještě zcela důsledné při obraně svých „práv“.

Druhým, nejvýznamnějším obdobím je dosažení tělesné dospělosti – u malých plemen 1,5 – 2 roky, u velkých 2 – 3 roky věku. V této době přichází většina klientů, protože útoky psa bývají velice razantní a jeho hrozba je tak zřejmá, že členové rodiny z něho mají strach. Obvykle se snaží agresivitu ze psa „vymlátit“, „ukázat mu, kdo je doma pánem“, a tím se konflikt prohlubuje, rodina postupně nedokáže se psem komunikovat pozitivně a všichni žijí ve stálém strachu a nejistotě.

Třetí období, kdy pes ohrožuje svým agresivním chováním rodinu majitele, je vymezeno začínajícím stárnutím psa (8 – 10 let). Psovi se oslabují smysly – sluch a zrak -proto mnohdy nepostřehne, že se někdo (většinou dítě) přiblížil až do kritické vzdálenosti a pak v úleku zareaguje agresivně. V této době psa také trápívají chronické bolesti kloubů a dalších orgánů, není už tak hravý a má rád svůj klid a úporně si brání především tělesnou nedotknutelnost a pohodlné místo pro odpočinek. Řada klientů tuto změnu chování psa respektuje. Jsou-li však v rodině malé děti, bývá agresivita starého psa častým důvodem k jeho utracení.

STRACHOVÉ CHOVÁNÍ
Definice strachu
Strach a agrese jsou normální emoce savců, které jsou obě lokalizovány ve stejné části mozku. Mnoho prvků mají strach a agrese společných. Jsou si podobné výrazem, liší se však motivací a strategií. Strach a agrese jsou formy komunikace. Obě mají za cíl přežití jedince. Nejčastějšími příčinami agresivního nebo ustrašeného chování jsou podráždění a nedorozumění. Často tyto formy chování podporuje majitel nesprávným odměňováním.

Agrese je míra připravenosti jedince k útoku.

Strach je poznání jedince, že jeho kondice a připravenost k boji nepovede k vítězství. Strach nutí ke koncentraci a může končit bezhlavostí, panikou nebo chaosem. Strachovými výrazovými prostředky signalizuje pes nejistotu, vůli se podřídit, strach z poranění a nízkou nebo chybějící připravenost k boji.

Faktory ovlivňující strach
Genetické dispozice
Vlivy okolí
Teritorium
Socializace
Vztahy s ostatními jedinci svého druhu
Vztahy s člověkem
Věk
Výchova
Postavení ve smečce
Nemoc


Nejčastější příčiny strachu
Traumatická nebo nepříjemná událost – Strach z určitého typu stimulu může být vyvolán jedinou traumatickou událostí. Například pes, který se velmi bojí jezdit v autě, protože byl jednou účastníkem dopravní nehody. Nebo pes bojící se velkých černých psů, protože ho kdysi velký černý pes napadl a zranil. Strach však může být získán postupně, na základě po sobě následujících negativních zkušeností. Časté trestání majitelem, nepřiměřené pozornosti dětí či určité hlasité zvuky také mohou vést k problémům se strachem, který se postupně zintenzivňuje s přibývajícími negativními zkušenostmi.

Nedostatek časných zkušeností – Mnoho studií prokázalo, že psi, kteří mají omezený kontakt s lidmi či novým prostředím během prvních tří měsíců života, pak v pozdějším životě reagují bázlivě na tyto stimuly. Za nejkritičtější je považováno období mezi třetím a dvanáctým týdnem věku. Ve většině případů mají léčebné procedury u takovýchto pacientů velmi malý nebo žádný efekt. Není překvapením, že psi kteří se bojí cizích lidí, dětí, městského ruchu atd. se tohoto strach nezbaví ani po získání spousty zkušeností s těmito stimuly v pozdějším věku. U většiny těchto psů je strach neodstranitelný a proto se většina terapeutů zaměřuje spíše na to, aby naučila majitele se s tímto problémem vyrovnat.

Neúmyslné posilování strachu majitelem – Nejpřirozenější pro lidského rodiče je, že své vystrašené dítě popadne do náruče, utěšuje ho, chlácholí ho a mluví k němu. Většina majitelů přirozeně reaguje i na svého vystrašeného psího miláčka. Toto chování majitele může vyvolat dva efekty, které spolu souvisí. Za prvé, působí pro psa jako odměna a tudíž posilují buď přímo samotný strach nebo alespoň posilují vystrašené chování psa, jako je útěk k majiteli, schovávání se u majitele, třes a kňučení. Za druhé, soustředěné a alarmující chování majitele vysílá k psovi informace o nebezpečí, kterého se vlastně bojí majitel. Ve skutečnosti, někteří majitelé naučí svého psa bát se v určitých situacích.

Nejčastěji řešené poruchy chování psů:
Agrese vůči členům rodiny, agrese vůči cizím lidem
Strach ze samoty
Likvidace bytového zařízení
Napadání jiných zvířat
Stereotypní chování
Strach z hlasitých zvuků – bouřky, střelba
Nejčastěji řešené poruchy chování koček:
Značkování močí
Agrese vůči lidem v rodině
Destruktivní škrábání
Přehnaná péče o srst
Močení a kálení mimo toaletu
Jednání ze strachu a nejistoty

Psychoterapie

Psychoterapie je soubor verbálních, neverbálních a paraverbálních komunikačních technik užívaných psychoterapeutem k zvýšení duševního zdraví klienta či pacienta nebo ke zlepšení vztahů uvnitř skupiny, např. smečky.

Behaviorální psychoterapie

Behaviorální psychoterapie je druh psychoterapie, který vychází z toho, že veškeré poruchy chování jsou vlastně naučenými reakcemi. Je pouze třeba nalézt vhodnou přeučovací metodu.

Tvrdím, že neurotické chování vzniká v situacích vzbuzujících strach. Pokud se spolu s pocitem strachu vyvolá reakce se strachem zcela nesouvisející (např. hra se psem, krmení pamlskama apod.) dochází k oslabování původní reakce.

Typy terapií

• Averzivní terapie - současně s nežádoucím podnětem se vyvolá nepříjemná reakce
• Systematická desenzibilizace - behaviorální praktik si zprvu sestaví seznam strachů od nejmenšího k největšímu, které vypozoroval u svého zvířecího klienta při zátěžové zkoušce. Poté naučí zvíře relaxovat a reagovat na kladné povely a hry. Poté si ve stavu relaxace si představí ten nejmenší strach. Opakováním dochází k oslabování tohoto strachu.
• Resocializace klienta v plném rozsahu /pouze do stáří 3-let/
• Homeopatická a alternativní medicína psychických poruch u psů 

Behaviorální problémy u psů způsobují hlavně vlastníci či majitelé těchto zvířat. Většina z nich nemá dostatek zkušeností s chovem daného plemene či daného jedince. Zapomínají na to, že žádný pes není stejný a co platilo na jejich předešlého psa, tak nemusí platit na nového. Většinou se spokojí s tím, co jim doporučí chovatel popř. veterinář, který ve většině případů nevlastní ani kočku natož psa. Problémy se mohou pohybovat od močení a kalení do svého pelíšku, až po různé druhy agrese či fóbií. Jedno z nejhorších psychických problémů u psů je destruktivní chování psího jedince vůči své smečce nebo ke svému okolí.

Kastraci oblíbenou radu veterinářů já osobně neschvaluji a vždy budu tvrdit, že jsou to zbytečně vynaložené náklady majitele psa. Kastraci ano, ale pouze za předpokladu, že je to nutné ze zdravotního hlediska psa, ale né k utlumění psychiky psa. Znám mnoho případů kdy kastrace u psa, kočky či koně přinesla spíše opačný efekt v chování daného jedince.

Můj nejtěžší úkol není napravit deprivovaného psa, ale řádně vyškolit majitele daného zvířete.

Kontakt: K9 TRAINING - Behaviorální praxe /

 393 01, Starý Pelhřimov 4

Tel: 723 146 560, 607 802 268, 565 383 060

ICQ - 386-345-324

www.psychologpsu.estranky.cz

Objednávka konzultace do Behaviorální poradny:

behavioral.animal@gmail.com 

Objednávku běžné konzultace je možno provést buď e-mailem nebo telefonicky.

Při telefonické objednávce Vám přímo navrhnu možné termíny pro první sezení. Společně pro vás najdeme vhodné datum i čas. Telefonického kontaktu se není třeba obávat. Nemusíte o sobě a o svém problému říkat víc, než chcete.

Do e-mailové objednávky nezapomeňte napsat, v kterou denní dobu by Vám sezení vyhovovalo, nebo také které dny nemůžete. Následně Vám pošlu nabídku cca dvou termínů. Ty pro Vás budu rezervovat 48 hodin. Pokud se do té doby neozvete, termíny uvolním pro další zájemce. Pokud by Vám žádný z nabízených termínů nevyhovoval, neváhejte si napsat o další.

Objednávka on-line konzultace:

Objednávku on-line konzultace je nejlépe provést e-mailem.

V případě konzultace s pomocí ICQ nejsem schopen zaručit 100% kvalitu datového přenosu zvuku. Je tedy třeba počítat s alternativou, že konzultace proběhne písemnou formou.

Do objednávky nezapomeňte uvést:

• jméno a příjmení majitele /žadatele zvířete/
• bydliště majitele zvířete
• druh zvířete
• pohlaví zvířete
• datum narození zvířete
• Vaše telefonní číslo k zastižení
• Váš e-mail
• návrh termínu konzultace
• pomůže krátký popis aktuálního problému

Obvyklá délka kompletní konzultace se stanovením diagnózy, prognózy, navržením způsobu léčby a předvedením technik a pomůcek, popřípadě předepsáním léků, činí 1 - 2 hodiny.
Má čtyři základní cíle:

Stanovení diagnózy: K objasnění důvodu, proč zvíře vykazuje určitý problém, je třeba nejprve stanovit příčinu a faktory, které jej vyvolávají, tlumí nebo zesilují. Diagnóza je založena na informacích, které uvedete v dotazníku Vy a na informacích, které nám sdělíte při své osobní návštěvě, na našem pozorování zvířete během návštěvy a na případné fotodokumentaci, kterou přinesete s sebou na konzultaci. Pokud se ukáže, že problém Vašeho zvířete by mohl mít zdravotní příčinu, budete odesláni na patřičná vyšetření.

Prognóza: Důležité je stanovit závažnost problému a možnosti jeho ovlivnění. Přestože věřím, že dokážu správně stanovit diagnózu i příčiny poruchy a následný léčebný program Vašemu zvířeti pomůže, ne vždy splním všechny Vaše představy a očekávání. Záleží totiž na stupni rozvinutí problému, na povaze a zdravotním stavu Vašeho zvířete, ale také na Vašich časových možnostech a chuti spolupracovat. 

Nápravový program: Terapii přizpůsobím potřebám Vašeho zvířete a podmínkám Vaší domácnosti. Naučím Vás lépe porozumět chování Vašeho kamaráda, vysvětlím Vám, jakým způsobem se učí, a to Vám pomůže přijít na to, jak problém odstranit. Program spočívá především v technikách upravujících chování, založených hlavně na pozitivním zpevnění a ujasnění, co dělat a čeho se vyvarovat, a na přizpůsobení vnějších podmínek. Doporučím Vám také pomůcky, jako je například ohlávka k snadnějšímu ovládání psa na vodítku nebo různé hračky k jeho zabavení, a naučím Vás s nimi zacházet. V některých případech dostanete homeopatické léky, nebo feromony či další prostředky k ovlivnění chování vašeho psa. 
Kontrola: Někdy je potřeba léčebný program průběžně upravovat podle toho, jak se problém vyvíjí. Kontrolní konzultace lze již vyřídit většinou telefonicky. V některých případech je vhodné pracovat pod dohledem cvičitele, kterému po Vašem souhlasu sdělíme náš nález a doporučíme způsob cvičení. Kontrola se stanovuje zhruba po měsíci.